Po stopách loupeživého rytíře na zříceninu hradu Šelenburk, Krnov

Tajemnou a pověstmi opředenou zříceninu hradu Šelenburk naleznete na zadním kopci Cvilín. Prý dosud se zde nachází nesmírné poklady, které jsou přikryté troskami hradu. Jejich původ je podle pověsti nekalý. Nejčastěji se říká, že je pro svou dceru nastřádal loupeživý rytíř, který se po urážce své dcery na knížecím dvoře odstěhoval na Cvilín a zde se mstil a přepadal na obchodních cestách.


selenburk_web selenburk1 selenburk3

V Zálesí, Krnov - cca 800 m k zřícenině GPS: 50.0688933N, 17.7277997E

Na vrcholu Cvilínského kopce 423 m. n. m. stojí zřícenina hradu Cvilín, nazývaná též Lobštejn neboli Šelenburk. Jedná se o trosky pravidelně utvořeného hradu, jehož půdorysná dispozice zůstala nenarušena většími přestavbami.

Zřícenina hradu je op je celoročně volně přístupná.

Poprvé se hrad uvádí pod jménem Lobenštejn v roce 1238. Byl založen Přemyslovci, brzy jej ovládli Benešovicové. K částečné obnově hradu došlo po dobytí Matyášem Korvínem v roce 1474. Král po roce 1493 udělil zdejší panství i s hradem v léno Janovi ze Šelenberka a Kosti, který okamžitě zahájil opravu a rozsáhlou přestavbu hradu. Také Janovi potomci v přestavbě hradu pokračovali a začali ho nazývat Šelenburk. Za Jana ze Šelenburka na přelomu 15. a 16. století byly postaveny další budovy kolem nádvoří. V roce 1523 ho prodali braniborskému markrabímu Jiřímu Hohenzolernskému z Ansbachu, který v přestavbě hradu pokračoval. Přestavba byla dokončena až téměř po třiceti letech. V 16. století sídlo sloužilo jako lovecký hrádek. Od roku 1622 vlastnili hrad Lichtenštejnové. Po třicetileté válce byl Šelenburk nadobro opuštěn a začal chátrat. Dochované jsou příkopy a valy, zbytky zdí a kleneb paláce a budov, studny a velké válcovité věže. Studna zásobovala hrad vodou. Byla dobře chráněná a nepřipadalo její zneužití nepřítelem při obléhání.

Hrad sloužil především k obraně stezky vedoucí podél řeky Opavy do Krnova a dále do Slezska. Nachází se ve výšce 423 m. n. m. Mohutný, ve skále vytesaný příkop utvořil téměř pravidelný obdélník, na kterém byl hrad postaven.

V letech 1817 – 1825 probíhaly ve zřícenině archeologické práce, při které byla nalezena středověká keramika a zbytky železných předmětů. Další výzkum proběhl v letech 1932 – 1945. Mimo jiné byla odhalena studna, koule vrhané z hradu a jiné předměty – sekery, zbytky nádob a zdobených kachli nebo mince.

Kolem roku 1900 byl původně holý kopec zalesněn.

Lichtenštejnský majetek získaly po roce 1918 obce, Cvilín patří dodnes Státním lesům.

V roce 1933 krnovský stavitel Gustav Adolf Horny projevil zájem o zříceninu hradu Cvilín a vlastním nákladem nechal očistit a vyspravit jeho zdi. Při vyklizení sklepů byly objeveny zbytky mincovny. Své nálezy věnoval krnovskému muzeu a menší výstavu uspořádal pod přístřeškem přímo na Cvilíně.

A jak už to tak bývá, tak i zde je veliký poklad ukrytý pod troskami hradu. Poklad mohl získat jen ten, kdo stráví tři noci na hradě a postaví se příšerám. Koncem osmnáctého století se o to pokusil mladý řemeslník Teodor. Po dvě noci se nic nestalo a mladíka popadlo podezření. Vydal se i třetí noc k hradu, byl ostražitý. Hrůzy, které ho čekaly, předčily jeho očekávání. Dal se na útěk. Takže poklad je tam zřejmě dodnes.

Trasa:

Ke zřícenině hradu Šelenburk vede zelená turistická značka. Začíná na Hlavním náměstí, pokračuje na Opavské ulici. Poté zahnete na první křižovatce doprava, půjdete kolem Střediska volného času Méďa po ulici Dobrovského. Na ni navazuje ulice Cvilínská a dále ulice Městská. Po ní se dostanete až ke kostelu Panny Marie Sedmibolestné na Cvilíně. Nedaleko můžete shlédnout také cvilínskou rozhlednu. Odtud pak pokračuje zelená turistická značka až k zřícenině hradu Cvilín. Zřícenina se nachází na naučné stezce Cvilín (viz Příroda – Naučné stezky)

Suvenýry:
V TIC Krnov na Hlavním náměstí můžete zakoupit turistickou známku zříceniny hradu, stejně tak je zde k dostání turistická nálepka a vizitka. K dispozici je také razítko zříceniny. K zakoupení je také brožura Cvilín vydaná nakladatelstvím Putujme a stejně tak i pohled rekonstrukce hradu atd.

DSC 1252 DSC 1254 DSC 1259 DSC 1263

Cvilínský poklad

Na zadním cvilínském kopci jsou prý dosud, přikryté troskami hradu, nesmírné poklady. Jejich původ je podle pověsti nekalý. Nejčastěji se říká, že je pro svou dceru nastřádal loupeživý rytíř, který se po urážce své dcery na knížecím dvoře odstěhoval na Cvilín a zde se mstil a přepadal na obchodních cestách. Jeho lup však nepřinesl dceři mnoho štěstí. Za otcova života ji trápilo jeho živobytí a po jeho smrti na hradě osiřela. Zůstala tam zakletá mezi hromady zlata, stříbra a diamantů. V prostorách hradu se prý někdy ozývá její hlas a je prý hlídána nejošklivějšími plazy. Komu se jednou podaří nešťastnici vysvobodit, tomu připadne celý cvilínský poklad.

Koncem osmnáctého století, po obrovském požáru a v době bídy se o tento poklad pokusil mladý řemeslník Teodor. Jeho dům shořel a jeho děti hladověly, což ho velmi trápilo a jeho dychtivá mysl ho jednoho říjnového večera zavedla přímo k zříceninám Cvilína. Byl to velmi pochmurný večer, foukal chladný vítr a Teodor procházel mezi zřícenými zdmi velmi opatrně. Hledal místo, kde by v noci zůstal na stráži a tím si vysloužil odměnu, o níž pověsti mluvily. Nakonec se usadil ve strážní věži a čekal na příšery, jimž musí tři noci čelit  každý, kdo se pokouší vysvobodit zakletou rytířovu dceru. Až do rána se ovšem nic nestalo a tak Teodora přepadlo podezření, že na jeho vysvobození nikdo nečeká a že marně ztrácí čas.

Druhého večera se však opět vydal k hradu. To už se mu zdálo, že je ve zřícenině trochu rušněji než minulé noci. Lesním tichem znělo šustění ptáků, tu a tam se pohnulo několik kamenů v hromadách sutin, jakoby někdo dotekem porušil jejich rovnováhu a hustěji padaly šišky a ulomené větve. Nic z toho však nepřipravilo Teodora o sebeovládání.

Ještě srdnatěji se tedy vydal ke hradu třetí noci. Byl ostražitější, protože očekával, že poslední noc bude nejtěžší. Vykonal několik drobných příprav, aby se co nejspolehlivěji zajistil.

Avšak hrůzy, které ho čekaly, předčily všechno, co si byl kdy schopen představit. Obloha se zatáhla neproniknutelnými mraky. Začal dout takový vichr, že měl oči každou chvíli plné ostrého prachu. Závany vichřice přinášely odkudsi příšerně páchnoucí zatuchlinu a vyly ve skulinách trosek. Zprvu mírný deštík se naráz změnil na prudký liják, a když se Teodor pokusil vyhnout vodě, šlápl na cosi kluzkého a málem upadl. Zachytil se rukou stěny a dotkl se jakéhosi studeného slizkého těla. Prudce uskočil napravo. Každý krok a každá minuta dosvědčovaly, že věž je plná nějaké havěti, která navíc začala pištět a syčet, až mu naskočila husí kůže. Plazi se mu ovíjeli kolem nohou a každým pohybem narážel na jejich měkká těla, která se slévala v jakousi ohavnou masu. Teodor propadl šílenství. Sykot plazů rostl a on je stále setřásal z nohou a rukou. V zoufalství začal křičet. V tom se odkudsi ozval vysoký ženský hlas: „Vydržíš-li, zvítězíš!“ Hlas však přišel pozdě. Zachránce byl už tak zdolán ošklivostí a hrůzou, že ho volání ještě víc poděsilo, vypotácel se ven a pádil ke Krnovu. Svůj pokus o nabytí pokladu už nikdy neopakoval.

Rytířova dcera zůstala podle všeho nadále v troskách hradu se sovami a různou havětí a její bohaté věno prý dosud čeká na svého objevitele.


Zpět

Partneři

krnov MSK Czech tourism atic Jeseníky Slezsko Certifikát kvality služeb